Po pár měsících jsem vyndal z knihovny druhé číslo "Telepatie" a podruhé si ji téměř celou přečetl. Je to takový malý zázračný úkaz, zjevení na domácí zinové scéně. Má duši. Petrovi Moletzovi se podařilo založit tradici, která má smysl. Kvalitní papír a více jak 150 stránek, tedy vlastně taková malá kniha, se vždy originální a nádhernou titulní stránkou od Andyho. Páteř tvořena rozhovory, které z 90 procent hltám z plna hrdla a připadám si při tom, jako bych byl o pětadvacet let mladší. V září se Petrovi na skladě válel poslední kousek, který je předpokládám již pryč, ale pokud máte vlastníka v okolí, rozhodně se vyplatí si tenhle zin půjčit.

Úvodník tu nahrazuje hned několik textů, ve kterých jednotliví redaktoři anoncují své články, a po nich přichází rozhovor s LVMEN. Jeden z mála. Andy se umí ptát a svým způsobem strhává závoj legendy, za kterou LVMEN platí. Rozhovor reflektuje vývoj kapely, její historii i proces tvorby.

V následující stati parta vybraných veteránů scény vzpomíná na časy dvě dekády staré. Co tenkrát dělali a jakou hudbu poslouchali? Od Bruna z HYPNOS, přes Vlakina, Bilose, Čurbyho až k Bizzimu a Láďovi Olivovi. A nejen oni, dohromady tu napočítáte dvacet jmen pamětníků. Každý z nich svůj text pojímá po svém.

Následuje první článek, u kterého jsem měl trochu smíšené pocity, a to hlavně protože mám dojem, že se Milan Snopek nedokázal plně naladit na vlnovou délku německých DER WEG EINER FREIHEIT a padají tu trochu povrchní otázky. Plně to ale vynahrazuje rozhovor s Tomášem Weyškou. I když je „jen s metalovým fanouškem“, tak mě bavil víc, než rozhovor s tříáčkovou metalovou star. Velký palec hore.

Při tour reportu od Daniely Neumanové, která měla šanci jet evropské turné s bostonskou deathmetalovou skvadrou ABNORMALITY jsem se trochu usmíval pod vousy. Sdílím s ní  podobné zkušenosti, které popisuje a několik míst, které popisuje jsem měl také tu čest navštívit. Z článku můžete nabýt dojem, že metalové turné je tryzna těla i duše a žádná zábava, ale osobně bych to neviděl tak černě.

Velká poklona patří Petrovi Moletzovi za rozhovor s LYCANTROPHY. Další z těch, co jdou do hloubky a to hned u několika velkých témat. Stejně dobrý pocit jsem měl i z úvahy o ceně vinylových desek, kterou sepsal František Březina, zakladatel Vinyl Disk Musick. David Mikklesen z UNDERGANG a Mára ze SNĚTI je opět skvělá kombinace na rozhovor. Naprostá symbióza v tom, co Mára chce slyšet a v tom, co David říká. Jeden z rozhovorů o lidech, o nichž toho moc nevím.

Snad jediný článek, který jsem při druhém čtení přeskočil, bylo rozsáhlé historické okénko o jihočeské scéně. Jednak tam pro mě poprvé nebylo nic nového a jednak je tak rozsáhlá článek trochu úmorný, byť chápu, že kluci jsou patrioti. Další článek mi dává ránu na solar. Rozhovor s Petrem Wagnerem. Je to jakoby mě někdo vzal oblíbenou šachovou figurku. Petr je patří do skupiny lidí se kterými jsem chtěl rozhovor ukout v nejbližší době, ale otázky, které padly v "Telepatii" mi berou vítr z plachet. Kdo dřív přijde, ten dřív mele.

Opatrně otáčím na další stránku a nacházím podrobně rozpitvané album "Rock´n´Freud" od INSANIE. Pro zatyré fans kapely tu asi nebude moc nových informací, ale jako ucelený a podrobný přehled o od obalu až k tvorbě a zvuku to funguje moc dobře. Jedeme dál a chýlíme se k závěru. Rozhovor s Tomášem „Ivanem“ Mládkem. Tak tady jsem stihnul Tomáše vyzpovídat před pěti lety a každý rozhovor s ním je něčím, co chcete. Rozhodně jedna z nejzajímavějších osobností na domácí scéně. Hardcoreový medvěd z brlohu na kolečkách, co poznal všechny kluby na starém i novém kontinentu.

Krátká, ale zajímavá exkurze do světa japonských ABIGAL by dle mého snesla tak trojnásobnou délku, protože japonská scéna je fenomén sám pro sebe a zvláště pokud se zpovídá někdo, kdo není součástí jen jedné subkultury. Pak musím vypíchnout rozhovor s dalším hudebním fanouškem – s redaktorem časopisu "Reportér" Tomášem Poláčkem. Další věc, která se čte úplně sama a je mi celkem jedno, že to není tak úplně o metalu. Těším se, že ve třetím díle bude Jindřich Šídlo. Opovažte se mě zklamat.

A to už jsme ve finále. Zaťatý rozhovor s Mírou z RISPOTY, tour report nějakého domácího harcoeru po Izraeli a závěr patří dvojici velmi výživných rozovorů s GOSPEL OF THE FUTURE a ČAD. Oba se trochu otáčejí do minulosti. U ČAD to jsou otázky, na které jsme už mnohokrát slyšel odpovědi, ale pro někoho, kdo není fanouškem ČADu, to může být zajímavé, ale u GOSPEL OF THE FUTURE je tu i pro mě celá řada nových informací, které velmi otevřeně komentují i velmi stinné fáze kapely. Odvážný rozhovor dělaný s citem. Pokud bych měl možnost si příští rok otevřít je jeden zin, bude to "Telepatie".